_____________________________________________________________________________

8. Příběh

Cesta lásky (příběh Lídy ze sadu)

Říká se, že cesty lásky jsou nevyzpytatelné. Ale jedna taková opravdová cesta existovala za sadem, kde jsme pracovali. Byla to obyčejná cesta mezi ploty, vlastně cesta mezi dvěma sady. Sady byly oploceny, aby tou cestou mohly vjíždět traktory na pole a nikdo nechodil plundrovat úrodu jabloní a višní. Po obou stranách cesty rostly hrušně, šípky a jiné keře. Cesta se trochu stáčela doleva, a tak ze silnice po padesáti metrech už nebylo vidět, co je dále.

Začali jsme tuto cestu nazývat cestou lásky, protože ji zadaní milenci, kteří si odskočili na svačinku, či na oběd z práce, využívali ke „šmudlání“ a sexuálním hrátkám. A tak, jak se oni bavili, tak my jsme to měli taky jako jistý druh zábavy. Vždy, když jsme zjistili, že tam zajelo auto, tak jsme vzali sváču nebo oběd a vydali jsme se čumákovat k plotu, jako do kina. Domorodé obyvatelstvo nám zde udělalo díry v plotě, aby jimi protahovali nakradené ovoce a nakládali si ho do aut. Čumákování nás však po čase omrzelo, a tak jsme si to začali zpestřovat různými žertíky. Začali jsme tím, že schovaní za šípky jsme házeli ovoce na střechu auta. Byly to rány, jako když někdo bouchá pěstí. Vystrašení milenci, nevěděli co se děje, sbalili svršky a rychlostí blesku vycouvávali z cesty.

Později jsme to vyšperkovali tím, že když si odložili a byli v nejlepším, tak jsme jim sebrali boty, které si při příjezdu milenec pravidelně sundával a odkládal na zem vedle dveří auta, asi aby nepřekážely nebo nesmrděly? Ze škarpy se nám dlouhým klackem podařilo uzmout buď obě, nebo alespoň jednu botu a pak jsme je umístili až u výjezdu na komunikaci. To bylo překvapení, když se začalo s oblékáním, něžný, jemný milenec otevřel dveře, sáhl po botách a nic, nic, nic. Pak šátral pod autem, potom vylezl a hledal je. Tu snůšku nadávek a řevu si žádná z milenek nedokázala u lichotníka asi představit.

Zato v hodně horkých letních měsících si milenci sundávali i svršky a vždy si je hezky položili na keře u auta, asi aby si je nepomačkali. V tom jsme byli přeborníci a obzvlášť Luboš, ten je dokázal obratně stáhnout klackem k nám a pak to teprve začalo. Doběhli jsme opět kus ke komunikaci a tam je rozvěsili na hrušeň. To teprve byla podívaná, nejdříve šíleli a pak nahý muž s jednou rukou mezi nohama běhal dopředu a dozadu, aby oblečení našel. Mezitím zoufalá milenka asi přemýšlela, co si počne, jak se vrátí se šéfem do práce …. to by asi nikdo nepoznal, co dělali. Mezitím muž našel oblečení a za strašných nadávek ho sundával, to už se ani nekryl a nevnímal, že je ho vidět přímo z hlavní silnice, kde si řidiči projíždějících aut určitě mysleli, že je to úchyl. Za celou tu dobu našeho pozorování bylo zajímavé zjistit, že chlapi si sundali vždy vše, jenom ne ponožky.

Všichni z okolí věděli, že se takto bavíme. Přesto jeden můj kamarád Jirka, který byl ženatý a nabídl se, že v neděli dopoledne odveze mou spolužačku Annu do Prahy, neodolal cestě lásky. Asi to na něj přišlo a nemohl s tím nic dělat, jako každý jiný, nadržený chlap. Myslel si, že jeho to nemůže potkat, bylo léto, po žních, v sadu se nepracovalo a tak tam s Andulkou zajel. Stejně mu ale něco říkalo, že by je mohl někdo překvapit, tak cestu celou projel a vjel až na posečené pole, kde byl stoh. Z jedné strany sad, z druhých stran roští, prostě ideální místo, kam zvědavé oko nedohlédlo. Protože byl pořádný, tak si také odložil, složil si věci dokonce i ponožky u dveří auta na zem, stáhl okýnka, aby viděl, slyšel a dobře se dýchalo. Pak se do toho dal s celou svou vervou.

Za týden k nám přijeli nečekaně oba Jirka i Anna na návštěvu a vykládali, že když byli v nejlepším, tak ona si říkala, že on zná nějaké divné praktiky a on si v té chvíli pomyslel, že ona mu snad chce nějak pomoci nebo to vylepšit. V jednu chvíli jí připadlo, že má nějakou studenou ruku, tak otevřela zasněné oči a začala řvát. V okýnku byla tvář cizího muže a jeho ruka byla mezi nimi. Muž se usmál a začal utíkat. Jirka rychle otevřel dveře a chtěl utíkat za ním, ale zkuste běžet bosí po strništi, tak se rychle snažil obout, ale to už jejich pomocník byl v trapu.

Jo zálety, zálety, ale na tento zálet však oba nikdy nezapomenou. My jsme nakonec svých žertíků také zanechali, protože jsme zjistili, že máme ve vlastním rajónu velkou konkurenci a to opravdového úchyla.

EŠ