_______________________________________________________________________________

7. Příběh

Majetek rozděluje rodiny (z vyprávění Jitky o její tetě Věře a strejdovi Jendovi)

Bohužel většinou to tak je, že majetek naruší vztahy v rodině a někdy je dokonce úplně zpřetrhá. Moje teta Věra byla hodná, ale lehkomyslná. V životě začala se vším brzy, brzy se vdala, brzy otěhotněla, brzy měla svou prodejnu, brzy na ni nestačila, brzy tedy synka dala ke své matce, brzy udělala průšvih, brzy ji znovu těhotnou zavřeli, brzy porodila, brzy po ní za stejný prohřešek zavřeli jejího manžela, brzy se dostala na svobodu a hodně brzy zapomněla, že má syna u matky, dceru v ústavu, manžela v lochu a začala si konečně užívat života a neohlížela se na nikoho. Vyhledávala veškeré adrenalinové sporty. Muže jí také brzy propustili, a protože byli stejného ražení, tak se opět sčuchli a užívali si spolu zábavy. Jednoho dne však tomu její matka udělala přítrž a oni se k situaci museli postavit čelem. Odstěhovali se tedy daleko, našli si byt, vzali si syna i dceru k sobě a začali žít spořádaný život. Buď je něco osvítilo, nebo se už vyřádili a předešlý život je přestal bavit. Protože si vlastně neužili péči o miminko, nehráli si s batolátky, tak si na stará kolena pořídili třetí ratolest.

Dospělý syn se seznámil a přiženil se k manželce a jejím rodičům a dcera se také brzy vdala a odstěhovala. Tak doma zůstal malý mazánek, holčička, která dostala vše, na co si ukázala a vše se jí povolilo. Starší děti byly odříznuty od jakékoliv podpory rodičů, protože Věruška byla malá a nezaopatřená. Sourozencům to ani nepřišlo, protože se jim ze strany rodičů od malinka dostalo málo péče, málo lásky, málo něhy a žádné zaopatření. Malé Věrušce se koupil byt a v 19ti letech si spakovala věci a odešla na zkušenou do Prahy.

Tam se seznámila a vrátila se se slávou zpět, vdala se a ležící na gaučíku se zakulatila a jenom komandovala svého mužíčka. Kdykoliv tam někdo přišel na návštěvu, tak měla plastický vzorek z potahu sedačky obtisknutý na obličeji. Manžel se jí však odvděčil tím, že sbalil její nejlepší kamarádku a s ní se rozvedl. Zařízení rozdělil stylem já jednu židli, ty jednu židli, já jedno křeslo, ty jedno křeslo, já skříň ty skříň. Každý měl půlku, ale vlastně skoro nic úplného.

Věruška to tak těžce nesla, že se zvedla z gauče a začala chodit po večerech popíjet. Domů k rodičům chodila pravidelně a to vždy v den výplaty. Nakonec si v baru našla přítele, co miloval přírodu, rostliny a z těch především marihuanu. Mezitím teta Věra zemřela a její muž Jenda zůstal sám, tak co by dělal sám se všemi penězi, tak co nedal mladým dobrovolně, tak to se mu vzalo. Druhé sourozence mazánek Věruška vystrkala z hnízda jako kukačka a nechtěla, aby za otcem ani chodili, protože se o něj přeci umí postarat sama. Sama se ale uměla postarat pouze o jeho peněženku.  S přítelem se moc milovali, a tak si udělali holčičku, po které oba strašně toužili. Sotva se narodila, tak toužili být volní a dali jí na vychování k matce přítele a víc se nestarali.

Ona pila, on fetoval, strýc to dotoval. Bylo málo peněz, tak se byt prodal a šlo se do menšího. Pak došli peníze, a tak se prodal i menší a pak znovu. Nakonec Věruška zůstala sama v garsonce. Když zjistila, že garsonka je malá, tak si byt s otcem vyměnila, ale pouze se přehlásili. Hodný tatínek Jenda zaplatil v garsonce dluhy na topení, elektřině atd. A tak se žilo dál, z bytu rodičů se prodalo, co se dalo a najednou Jenda zjistil, že na jeho třípokojovém bytě, ve kterém vegetí dceruška, váznou dluhy a to i za poplatky za společné prostory. Před druhými dětmi se o tom nemluvilo a dělalo se, že je vše v pořádku. Jenda to opět zacáloval, co jiného taky mohl dělat, ale přestěhoval se zpět a dcerka mazala znovu do své garsonky. Tohle šachování s byty začalo být divné starší dceři, a když zjistila, jak se věci mají, tak se rozhodla, že si z toho krajíce musí přeci taky něco urvat. Tak k taťkovi nastěhovala svého synka, že se o dědu postará. A ten se staral, seč mu síly stačily. Když syn Jendy zjistil, že se otci z neznámého důvodu nějak nedostává peněz, tak mu po každé výplatě poslal pár stovek na přilepšenou. Jenda pak byl v době volna nejraději na zahrádce, kde měl od všech klid. Jednoho dne tam Věruška dofrčela taxíkem a vyžadovala finanční výpomoc, protože byla opět na suchu. Co si řekli, to si Jenda vzal do hrobu, protože ho tam na místě ranila mrtvice.

Když nejstarší syn dorazil s rodinou na pohřeb, tak zjistil, že po taťkovi mu nezbyl ani hrnek. Peníze z účtu byly vybrány, zahrádka prodána a děda si ji vlastně nadále jen pronajímal, byt již vlastnil starající se synovec, finanční hotovost byla v trapu, zato zůstal dluh za pronájem zahrádky. Tak ho syn zaplatil, nic neřekl, odjel s rodinou domů a od té doby se sestrami ani s jejich dětmi nepromluvil slovo, a když zavolají, tak jim nezvedá telefon. Sestry spolu také nemluví, protože po pohřbu si začali vyčítat, která toho u táty ukradla víc.

Starší sestra má tři děti a ty nemluví s matkou, ani mezi s sebou a to jen kvůli bytu, který byl přepsán jen na jednoho z nich. Navenek však všichni vypadají jako spořádaní sousedé a normální rodiny. Láska a případné zaopatření by mělo být vždy pro všechny děti v rodině stejné a to bez ohledu na to, jací jsou. Protože naše děti jsou jen takové, jak jsme si je my sami vychovali.                                                                       

Cesty lásky a to i mateřské jsou rovné ale i hodně klikaté a někdy je taková cesta pro někoho i slepou uličkou.

EŠ