_________________________________________________________________________________

4. Příběh

Když to má ženská dobře spočítané. (příběh Petrova bratra Romana)

Každá sní o tom, že se zamiluje do opravdového chlapa, krásného, chytrého, pracovitého, voňavého  a milujícího. Takového, který ji zahrne květinami a v kleče ji bude prosit a prosit, aby se stala jeho ženou. Bude jí šeptat do ouška, jak ji miluje a chce s ní založit rodinu a jeho jediným snem je se o ně všechny starat a to až do smrti. Ale pak se dotyčná probudí a zjistí, že realita je úplně opačná. Mezi ženami se však najdou i takové, které se rozhodnou si tento sen splnit a tak na tom začnou pracovat samotné a dokáží jít i přes mrtvoly. 

Maruška je příkladem takovéto průbojné ženy, která když se rozhodne si něco od života urvat, tak to udělá a hlavně to má předem dobře spočítané. Maruška je ošklivka, né moc inteligentní, které pomalu už odbimbávaly biologické hodiny a tak se rozhodla činit. Můj brácha Roman byl přesně tím objektem, který potřebovala. Poznamenaný v té době nevydařenou láskou, zamindrákovaný a toužící po citu. Tak Maruška na doporučení kamarádky si na něho počíhala v parku, kam si chodil zaběhat a dala se s ním do řeči a začala hrát na jeho city. Dokonce s ním začala i běhat. Prostě to uměla. Jednoho dne přišel s tím, že sehnal bezvadnou a slušnou ženskou, která bydlí na ubytovně a tak jí musí koupit byt. Tak se taky stalo. Oslepený náhlou láskou ji začal všude vychvalovat. Byla prostě zázrak mezi ženami. Když dorazil znaven prací, tak mu podala chutnou večeři a šla před barák mu umýt auto. Pekla buchty, vařila, připravovala mu svačiny, povídala si s ním o práci a chválila ho. 

Tak se s ní oženil a nastěhoval si ji do své vilky. Všechno co bylo po jeho původní lásce, to lítalo oknem ven. Trhaly se podlahy, otloukaly se i dlaždice. Vše muselo být tak, jak si ona představovala. Na zahradě se pro ni postavil vyhřívaný skleník. Pak chtěla děcko, tak proč ne. Takovou matku pro svého potomka by si přál každý normální chlap. Tak Maruš otěhotněla. Protože podnikání bratrovi vynášelo, tak na její popud nechal přepsat majetek na ní. Měla dobrý argument, co kdyby podnikání nešlo, něco se stalo, tak přeci musí být zabezpečený jejich potomek. A tak se převádělo a převádělo a převádělo. 

Maruška měla chůvu, kuchařku, uklízečku a na nákup ji vozil podnikový řidič, protože to vše nestíhala. Najednou přestala zvládat vše a tak tomu byla udělána bratrem přítrž a Maruš zůstal jen řidič na nákupy. Nemovitosti a všechen majetek již byly převedeny, peníze byly přesměrovány na ní a najednou se něco pokazilo. Asi byl nějaký strašně špatný virus v ovzduší a Maruš to chytla. Jako když mávne proutkem, vše se změnilo. Maruš má v baráku bordel jak na smetišti. Dcerka trošku odrostla a všichni musí pochopit, že ona má s ní takové práce, že prostě nestíhá. Nevaří, nepeče, neuklízí, již nemyje auto, nestíhá se věnovat dceři, neusmívá se, nekomunikuje, ale za to nadává jejímu otci, že se jí a dceři nevěnuje. Ten když přijede večer z kanceláře, tak musí dcerku vzít na procházku a hrát si s ní až do noci. 

Ráno Roman mastí do práce, aby rodině zajistil blahobyt a Maruš hezky spinká až do oběda, protože je strašně unavená a to i bez ohledu na dítě. Dcerka je průsvitná, protože nezná sluníčko, ale zato zná dobře měsíc. Maruš je vysmátá, protože vše je přepsáno na ni. Roman mi nakonec říkal, že mají spousty peněz, ale žijí spolu jako bratr a sestra a blahobyt je k ničemu. Pochopil, že bez lásky není spokojenost.

Tak tahle holka to měla dobře spočítané a šla si za svým bez ohledu na partnera a dítě, nikomu to však spokojenost nepřineslo. Nejhorší na tom je to, že všichni v okolí si říkají, jak se mají dobře, jak si žijí, že jim nic neschází a nevědí, že jim schází to základní a to je radost z toho, když se člověk vrací domů k partnerovi a dětem. Ale Roman by asi dopadl podobně s každou jinou, protože každý na sebe přitahuje stejné partnery. Když jednou alkoholika, tak pak zase dalšího co pije a dalšího co chlastá, je to tak. Prostě láska je láska a ta je slepá. 

EŠ