_____________________________________________________________________________

2. Příběh

Muj tata nebyl muj tata a moje máma nebyla jako moje máma. (příběh z vyprávění Ládi a Mirka)

Když jsem s přáteli rozebrala moje rodiče a najednou si po letech konečně uvědomila, že to nebylo normální, tak mi Láďa a Mirek řekli, abych si poslechla, jak to bylo u nich.

Ládik se narodil rodičům jako poslední páté dítě, když mamince bylo čtyřicet čtyři let. V té době se těmto dětem říkávalo přechodové děti, protože nastávající maminka se většinou mylně domnívala, že je v přechodu a ejhle bylo to děcko. 

Ládikova maminka dělala na dráze a když byl malý, tak ho vodila za panem přednostou do práce, kde dříve dělala. Tam mu dali papíry a razítka, aby si u stolu hrál. Ládík si z těchto návštěv pamatoval, že maminka s pánem vždy odešla do vedlejší místnosti a tam oba funěli, pak se maminka vrátila unavená, protože s pánem prý uklízeli kancelář. 

Tatínek se po narození Ládika od maminky odstěhoval do domku v zahrádkářské kolonii, kde téměř celoročně bydlel. Maminka Ládika posílala začátkem každého měsíce k taťkovi pro penízky. Akorát na Vánoce poslala vždy Ládika, aby taťka přišel na večeři, že je Štědrý den. On přišel, nemluvil a zůstal doma vždy, dokud nepolevily mrazy, pak zas odešel a to dělal tak dlouho, dokud neodešel na věčnost. Ládik když dospěl, tak pochopil, že je divné, že všichni sourozenci byli tmavovlasí, malí, tlustí a krpatí jako tatínek a jediný Ládík byl vysoký štíhlý a zrzavý a když se koukl do zrcadla, tak tam viděl pána z dráhy, tak jak si ho pamatoval. Tak dospěl k názoru, že jeho tata nebyl jeho tata.

Zato Mirek se sestrou se narodili tátovi schopnému vědeckému pracovníku a mámě krasavici, dělnici. Táta po dvou letech odešel od krásné manželky a dětí, protože s nimi nemohl dál žít. Našel si jinou, sice nehezkou, ale hodnou paní, se kterou založil novou spokojenou rodinku. 

Máma se nastěhovala s dětmi ke své matce a za čas začala pracovat jako dělnice, montovala motory. V práci prý vydržela jen týden, protože se jí tam ulámaly všechny nalakované nehty. V té době se muselo pracovat, a tak odešla od své matky a dětí, protože s nimi také už nemohla žít. Odjela na dovolenou, vzala čáru a vdala se fiktivně na západ. Tam dřela ve dne i v noci, v každém počasí přešlapovala na chodníku a dětem nezapomínala posílat své foto vždy v minisukni a s pány u bouráků. Jednoho dne si ji vyhlédl bohatý podnikatel a zaměstnal ji jako svou milenku, asi byla v něčem opravdu dobrá. 

Když se v Čechách uvolnila situace, tak se začala vracet, podívat se na své děti. Vždy po příletu se na ně koukla a hned mazala na nějakou tu plastickou operaci, aby pro toho svého byla pořád mladá a přitažlivá. Pan podnikatel vždy žasl, jak si v Čechách odpočinula a vypadá lépe. Někdy měly děti i to štěstí, že ji viděly častěji a to, když se oni mohly starat a to, když lůžko po plastice bylo drahé a na kliniku jen docházela. Když její dcera – Mirkova sestra - dospěla, tak jí maminka sehnala také fiktivního manžela a odjely spolu na západ a historie se opakovala. 

Dnes za Mirkem jezdí obě dvě a on je vidí vždy den před plastickou operací a po ní. Matku ale nyní bude asi vidět častěji, protože přilétá s jeho sestrou a s ohledem na její věk ji všichni plastici odmítají operovat. Taky asi není již co vylepšit. Z matky je na stará kolena příjemná žena, která má po všech zásazích trvalý neměnný úsměv, a tak i na pohřbech vypadá, že se směje. Mirkova matka se k synovi začíná konečně chovat mateřsky, někdy se o něj i zajímá. Hlavně ji zajímá, kdo se o ni bude v případě potřeby, až starý milenec umře, starat.  Ptá se i Mirkovi ženy přesto, že se k němu jako k dítěti takto chovala. Prostě jeho máma nebyla jako jeho máma. Člověk se nezmění, protože povaha se nezmění.

EŠ