______________________________________________________________________________
Dům čp. 53 - nyní zbořeniště statku (původně Krabošice 2, po oddělení Krabošice 3)
Veškeré stavby na tomto gruntu jsou vedeny na katastru jako objekt k bydlení pod čp. 53, mimo haly, která byla dostavěna ve dvacátém století a je na katastru vedena jako stavba bez čp. i bez evidenčního, ale na stránkách – mapě města je vedena s číslem 45.
Na pozemcích (dříve gruntu označeném Krabošice č. 3, nyní Voděrádky 53) – včetně stavebních pozemků pod čp. 45, se nacházelo hospodářství, které patřilo ke gruntu, dříve označeném Krabošice čp. 2, nyní Voděrádky čp. 52. V bývalých Krabošicích se v minulosti nacházel pouze mlýn č. 1 a veliký grunt č. 2, jehož dělením vznikly další grunty, statky a domy. Takže tento statek je vlastně částí původního gruntu č. 2, jehož historie sahá k roku 1650. První zmínky o tomto celém velkém hospodářství jsou z konce sedmnáctého století. Všechny přilehlé stavby v okolí a pozemky byly v majetku pouze jedné rodiny. Přibližně od roku 1670 na tomto velkém nerozděleném gruntu hospodařili Nykodýmovi. Rod Nykodýmů hospodařil na velikém prozatím nerozděleném gruntu č. 2, takže i v těchto budovách a na pozemcích a to až do roku 1828, kdy Nikodýmovi část gruntu převedli na potomka.
Tehdy od velikého Krabošického gruntu čp. 2 oddělil Jan Nikodým jednu část, na této části začal hospodařit roku 1828 František, jeho syn z druhého manželství, kterého měl se svou ženou Annou rozenou Černou.
Tím vznikl další grunt čp. 3, kde začal hospodařit František Nikodým se svou ženou Barborou rozenou Bohuslavovou. Zde se jim narodilo 7 dětí. Dvě děti jim ale zemřeli.
Roku 1849 předali polovinu gruntu svému synovi Josefovi Nikodýmovi. Na základě svatební smlouvy sepsané v Krabošicích dne 29. 5. 1856 nechali přepsat druhou polovinu gruntu na Josefovu manželku Kateřinu rozenou Gutovou, která přinesla velké věno. Manželům se narodily dvě dcery Marie a Anna. Obě zůstaly na gruntu. Mladší dcera se provdala za Alexandra Tereba. Starší Marie si vzala za manžela Josefa Jaroslava Maršálka (staršího) a měli spolu tři děti, dvě přežily, syn Jaroslav Josef mladší a dcera Catharina Amálie. Catharina se provdala za stavitele kočárů z Karlína Aloise Janderu.
Jaroslav Josef (mladší)se oženil s Anežkou Rabochovou a roku 1904 na ně byl přepsán po prarodičích celý grunt. V té době na gruntu byla čeleď a služebnictvo. Mezi jinými i Josef Bunc, kočí, který pojal roku 1925 za manželku Anne Fouskovou. Dále služebná Kateřina Cholovinská, která se provdala za sloužícího Jaroslava Franke roku 1911. Také se zde sezdali Alois Černý čeledín a Marie Fousková.
Na snímku je grunt čp. 3 před rokem 1930 a to foceno z místa dnešní přípojky – silnice 101, kde bylo původně zahradnictví a nyní zde stojí sklady správy silnic.
Roku 1930 grunt přepsali Jaroslav a Anežka na svého potomka Josefa Maršálka a jeho ženu Marii.
pan Josef Maršálek
Na fotkách Jan Jiterský, Růžena Škardová (roz. Gallová) další žena?- U Maršálků na statku.
Na pana Josefa Maršálka pamětníci vzpomínají jako na obhroublého statkáře, který se rád otáčel za děvčaty. Dokonce v zápisech MNV Voděrádky 21. 1. roku 1954 bylo zaneseno „Deputátníku Beranovi zemřela v nemocnici v Praze žena. Maršálek nepustil Berana na pohřeb, že prý je přednější práce. Berana ještě zfackoval. U Maršálka mělo vše větší cenu, než lidský život.“ Jestli je zápis přesně podle pravdy, to věděl pouze zapisovatel, protože v těchto zápisech MNV se objevují i různá udání a i zápis, že roku 1952 byla nemovitost vyvlastněna, takže Maršálek již nemohl být pánem na svém statku. Naproti tomu pan Maršálek byl uznávaný velkostatkář, který měl na svém statku i techniku, mezi jinými po válce i americký traktor Farmal John Deere.
Maršálkovi měli veliký statek, v té době k obytnému stavení, stodole a velkým chlévům již patřila další hospodářská budova, velká zahrada, lesy, role, pastviště, louky a cesta. Roku 1930 byly ke statku postaveny dva deputátní domky Krabošice čp. 10 a čp. 11(nyní Voděrádky 59 a 60). Statek byl rustikální stavbou, památkově zajímavou. Celý dvůr byl vydlážděn žulovými kostkami. Všude byl zaveden vodovod i do maštalí a chlévů. Na gruntu byly dle pamětníků dvě studny jedna za obytným stavením a druhá směrem k deputátním domkům. Třetí studna s nejlepší pitnou vodou byla ale v gruntu č. 2., ke kterému tento grunt původně patřil, tam také poslední nájemníci chodili pro vodu.
Dcery Maršálků
Maršálkovi byli ze statku nuceně vystěhováni. Pro dcery Maršálků to bylo strašně psychicky náročné. Do statku byli nastěhováni lidé z Moravy a začala postupná devastace toho, co po léta lidé budovali.
V padesátých letech spravoval usedlost stát. Později zde hospodařil Státní statek Říčany, v této době nedocházelo k žádné údržbě statku. Do obytného stavení byli nastěhováni zaměstnanci Státního statku Říčany. Ve statku byly koně, chovaly se tam krávy a telata, později prasata. Ve stodole se ukládala balíková sláma, později postřiky a hnojiva. Zahrada patřící ke statku se přestala udržovat a točily se tam traktory, které projížděly stodolou. Deputátní domky očíslovány čísly 10. a 11. byly přiděleny rodinám pracovníků v zemědělství. Na pozemcích gruntu těsně u potoka byla postavena skladová hala.
17. 6. 1967 bylo zaneseno v dokladech obce, že Marie Maršálková vlastnící statek čp. 3 a dva domy, čp. 10 a čp. 11, nabídla tyto nemovitosti - jako dar státu. Jinak to tehdy ani nešlo.
Za socialismu byli do statku a obytného stavení nastěhováni pracovníci v zemědělství. Jako poslední z rodin zemědělců v domě bydlela rodina Čumpelíkova, pak Cingelova s panem Ambrožem Mažgutou a jeho synem Jožkem. Později zde bydleli již pouze Cingelovi. Když se Cingelovi nastěhovali, tak v domě byla toaleta a koupelna avšak sociální zařízení nebylo již funkční. Všechny dlaždičky byly ze zdí oloupány a zařízení odmontováno.
Svatby dětí Cingelů. Josef – Lída - Matin
Rok 1971 vzadu je vidět stodola a hospodářská budova.
Rok 1971 obytné stavení – svatba dcery Cingelů.
Statek roku 1980- paní Cingelová, vnučky a zeť Cingelů.
Rok 1983.
Rok 1983 – vnučky Cingelů.
Ovečky u Cingelů. Za dětmi je vjezd do statku.
Když se paní Cingelová, jako poslední obyvatelka domu odstěhovala k dceři, tak statek zůstal opuštěn a chátral.
Při restitucích byl majetek navrácen rodině Maršálků a to dcerám Josefa a Marie. O koupi statku projevil u nich zájem František Bouda, potomek starého rodu statkářů z Voděrádek čp. 12. Chtěl zde hospodařit, byla mu přislíbena koupě a tak začal statek vyklízet a dávat do pořádku. Zarostlý a zavezený, vydlážděný dvůr tak zvanými kočičími hlavami jeho žena celý vyčistila. Majitelky nemovitosti však od smlouvy odstoupily a daly nakonec přednost jinému zájemci, kterému bývalý grunt s pozemky prodaly za větší obnos. Nový majitel usedlost přepsal na sebe včetně všech pozemků, pak majetek přerozdělil a nechal napsat na své firmy. Později měl se statkem i investiční záměr. Majitel se staral o povolení investičního záměru a statek neuzamkl a nekontroloval, s tím, že vlastně i plánoval statek zbourat. Mezi tou dobou obyvatelé osady původně zvané Krabošice chodili do opuštěného, nezabezpečeného statku pro dřevo na topení a tak se pomalu vytrácela okna, dveře, prkna a nakonec začaly mizet i některé trámky. Trámy ze střechy stodoly byly po roce 2005 majitelem sundány a odvezeny k následnému ošetření a uskladnění. Stodola zůstala bez střechy a tak se z ní začalo stávat torzo. Majitel tuto situaci neřešil. V době jeho vlastnictví statku, v roce 2003 - 2004 zde nechal podnikat firmu a do statku se začal zavážet domovní odpad a i stavební odpad. Z gruntu se začaly stávat ruiny se skládkou. Vzhledem k tomu, že se toto dělo u potoka, tak se o to měly zajímat příslušné orgány, které to však absolutně neřešily.
Pohled na statek od cesty na Kuří roku 2004, před vyčištěním.
Rok 2018 cesta okolo statku po úpravě osadním výborem.
Podnikání ve statku roku 2004.
Podnikatelský záměr roku 2004 – obytná budova zadní strana.
Po ukončení podnikatelské činnosti to, co zůstalo z gruntu, to se rozebralo na palivo, budovy začaly padat a ze statku se stala zavážka odpadu.
Dále chátrající dvůr a stavby statku roku 2014.
Dále chátrající statek rok 2014 - vjezd.
Únor roku 2020 statek - vjezd.
Chátrající zařízení z gruntu vyhozené za statkem na obecní cestě rok 2014.
Zařízení v cestě za statkem rok 2017.
V roce 2017 povolil majitel nemovitosti zahradu a celý objekt gruntu zavozit mrtvou zeminou s rozježděnou břidlicí ze základů stavby senior domu v Krabošické ulici. Tak z gruntu zůstala měsíční krajina. Přestože na to byly příslušné orgány upozorněny, tak to opět nikoho nezajímalo.
Zahrada začátek roku 2017.
Zavážení zahrady se zadním vjezdem do stodoly. Rok 2017.
Zavezená zahrada patřící ke statku. Rok 2017.
Cesta okolo zahrady patřící ke statku – upraveno osadním výborem rok 2018.
Zavezena stodola, která do té doby sloužila jako skladiště domovního odpadu. Rok 2017.
Zavážení dvora gruntu. Rok 2017.
Stav gruntu roku 2017 – zavážení dvora do výšky.
Roku 2018 koupil statek čp. 45 nový majitel a s ním domky čp. 59, 60 a skladovou halu. Zdevastované budovy a pozemky dává postupně do pořádku. Skládky, které odkrývá na pozemcích, tak třídí a odváží. Je to neuvěřitelná práce, ale během jeho působení začíná ze statku vykukovat jeho původní vzhled a velké množství odpadu začíná mizet.
Zadní strana obytného domu rok 2018.
Zadní strana obytného domu roku 2019.
Očištěné průčelí obytné budovy, u které se propadla střecha a strop - únor 2020.
Pohled na halu v době, kdy se zde vykupovaly palety rok 2018.
Pohled na halu a vlevo na statek – únor 2020.
Od roku 2018 kdy nemovitosti začala vlastnit firma, tak její majitel se snaží dávat vše do původního stavu, objekty opravuje a čistí od skládky komunálního odpadu a zeminy. Není k tomu co dodat, za jeho úsilí a práci mluví fotografie objektu.
Níže je fotodokumentace některých vnitřků budov a jejich okolí před opravami a vyklízením rok 2017.
Při porovnání snímků je vidět, jaký kus práce zde byl odveden.
Červen - rok 2020. Níže prováděné opravy, očištění zdiva až na cihlu a kámen, včetně odvozu odpadu. Začínající rekonstrukce.
Níže jsou vidět ještě odklízecí práce odpadu a zeminy v rozpadlé stodole.
Níže začíná čištění hospodářských budov.
Níže odklízení u torza obytného domu.
Při porovnání snímků je vidět, čím vším se musel nový majitel prokousat a kolik neskutečné práce bylo zde odvedeno. Ještě ho mnoho práce čeká, aby dal celý statek dopořádku. Je škoda, že se některé nemovitosti pro vidinu financí nechají totálně zdevastovat a pak se musí najít někdo, kdo do toho chce vložit svou sílu, duši a finance, aby to dal zpět dohromady. Tento grunt měl veliké štěstí, že se někdo takový našel, ale je spousta jiných zajímavých nemovitostí, které pro lhostejnost se nechají zchátrat. Věřím že tomuto gruntu bude vrácena jeho sláva, kdy byl označován jménem majitele a každý věděl, kde to je. Možná se toto poštěstí i novému majiteli.
Čerpáno: Ze zápisů z katastru, zápisů MNV Voděrádky, informací od paní L. Mimrové, historických map, matrik. Fotografie zapůjčeny od paní J. Ročkové, z alba Cingelů – Lídy Mimrové, archivu OV a z internetu – mapy.cz. Použity informace pamětníků, zesnulého Fr. Boudy, M. Hozové a I. Koubkové. Fotografie stávajícího stavu zveřejněny se souhlasem nynějšího majitele Ing. Petra Vlčka.
Zpracovala: červenec 2020 Eva Šimková
