______________________________________________________________________________
Dům čp. 3
S nímž byl spojen osud domu čp.16
První zmínka o gruntu číslo 3 je z konce sedmnáctého století cca rok 1690. Na gruntu hospodařila rodina Dlouhých, Jakub a Dorota. Po ovdovění si Dorota Dlouhá vzala Martina Poustku a později zde hospodařil jeho bratr Jan Poustka. Protože byl Jan Poustka nemocný a nebyl schopný hospodařit, tak v polovině osmnáctého století zde hospodařil Jan Obrhel a později Nykodýmovi. Grunt byl v polovině osmnáctého století zpustlý. Roku 1768 prodal zpustlý grunt Paul Nykodým, Václavu Pecháčkovi.
Pozdějšími majiteli byli Chroustovští. Z roku 1817 se objevuje první zmínka o dvou domech na tomto gruntu k domu - číslu dveří 3 přibyl i dům číslo dveří 16. Grunt patřil Dlouhým. Budova, které bylo přiděleno číslo 16, sousedila do pravého úhlu s domem číslo 3. V čísle 16 bydlel šafář a další rodiny.
Usedlost čp. 3 byla vedena jako parcela s obydlím a hospodářským stavením. Patřily k ní role, lesy, louka, pastviny, cesta a byly to 2/3 celého gruntu. K domovnímu stavení s číslem dveří 16 patřilo hospodářské stavení, role, pastviště, lesy, louky a byla to 1/3 celého gruntu. Tento grunt s oběma čísly dveří – 3 i 16 koupil roku 1817 Vavřinec Langer. Roku 1818 Vavřinec Langer prodal grunt rozdělený na dva díly. Grunt byl rozdělen na dva a to z důvodu, že jednu polovinu a to číslo popisné 3 si roku 1822 koupil Jan Zdeněk a druhou polovinu číslo popisné 16 koupil Josef Komárek, který jej hned prodal Janu Bešťákovi (z čp. 15).
Roku 1828 přešlo vlastnictví obou domů na Franze Schulz (pocházejícího z Turkovic) a jeho první ženu Barboru Schulz (pocházející z Hlubočep) a tím se grunt spojil opět na jeden.
Zakreslení gruntu do mapy 1841.
Roku 1848 vlastnili oba domy jejich syn Franz Schulz (narozen již v čp. 16) a jeho manželka Katharina Schulz rozená Koubek (narozena v čp. 15 nad hospodou, která byla druhým narozeným dítětem Jana Koubka a Anny rozené Černé, od nichž se začal rozrůstat rod Koubků, která byla též tetou pozdějšího majitele Antonína Koubka - řezníka). 1878 přešlo vlastnictví čp. 16 na Šalamoun Klimpl a Josef Klimpl.
Roku 1880 přešlo vlastnictví čp. 3 pouze na Šalamoun Klimpl. Po rodině Klimpl se již obě nemovitosti předávaly a prodávaly jako celek a to vždy společně a ke stejnému datu. Dne 20.10.1893 přešlo vlastnictví na potomka s manželkou – Maric Klimpl a Johana Klimpl. Dne 30.3.1900 vlastnické právo přešlo na řezníka Antonína Koubka (synovce Kathariny Schulz, rozené Koubek) a Vilemínu Koubkovou, rozenou Malou. Po její smrti byla její polovina přepsána na druhou ženu Antonína Annu (psána též Annastázie).
V čp. 3 byl hostinec s tanečním sálem, který provozoval hostinský pan Jelínek a řeznictví. Čp. 16 sloužilo jako obytné stavení. Později byl hostinec s řeznictvím přestavěn na obytné stavení, hostinec byl zrušen a řeznictví přesunuto do druhé budovy. Antonín se svou ženou a dětmi se přestěhoval z čp. 16 do tohoto předělaného čp. 3.
Roku 1936 byla zbourána stávající zeď u gruntu a na jejím místě byla přistavěna dílna. Pan Koubek se zabýval porážkou, bouráním a porcováním jatečních zvířat, dále pak zpracováním a úpravou jejich masa; v prodejně prodával maso a další zboží (zejména uzeniny). Obcházel statkáře, u kterých přímo nakupoval dobytek vhodný na porážku. Výsek a další zpracování bylo jeho důležitou prací. Řeznická živnost měla v té době svou nezastupitelnou úlohu i na venkově. Řeznictví se řadilo mezi nejvýznamnější a nejvýnosnější řemesla. Antonín Koubek patřil k respektovaným a dobře situovaným občanům. Antonín byl velmi dobrý obchodník a tak roku 1914 také přikoupil dům čp. 23, který za dva roky prodal, roku 1915 koupil grunt čp. 2 v Krabošicích a roku 1927 jej prodal, roku 1916 koupil v Krabošicích dům s hostincem čp. 4 a roku 1924 ho prodal. Roku 1919 koupil domek čp. 9 v Krabošicích a roku 1924 ho prodal. Roku 1924 koupil dům čp. 18, nechal připsat pozemky a obratem ruky nemovitosti směnil a prodal. S Annou si ještě přikoupili roku 1941 domek čp. 8, který roku 1954 předali synovi Miloslavovi. Navíc 29.3.1947 ještě koupili domek nad hospodou čp. 15, který po roce a půl byl převeden na potomka, Josefa Vojtěcha.
Dobová fotografie statku čp. 3 z archivu rodiny Koubků.
Za doby působení Antonína Koubka se začal dům čp. 16 používat jako bourárna a čp. 3 jako obytné. Na gruntu se pěstoval dobytek, kráva, prasnice s prasaty a drobné zvířectvo. Antonín měl se dvěma ženami šest dětí, většina se věnovala řeznictví a uzenářství.
Koubkovi měli - 3 dcery:
Helenu Marii – provdanou za uzenáře Jaroslava Vojtěcha
Františku – provdanou Bohuslavovou do statku, která přinesla na nový grunt jako věno krávy
Růženu – provdanou za řezníka Otu Jarmaře z Říčan
3 chlapce:
Miloslava - advokáta
Jaromíra - řezníka
Láďu – sedláka a řezníka
Dne 23.3.1944 otec Antonín Koubek předal svůj grunt s řeznictvím synovi Ladislavovi, tím přešlo vlastnictví na Ladislava Koubka a jeho ženu Vlastu. Oni nějaký čas na gruntu hospodařili a provozovali řeznictví.
14.9.1945 se však Ladislav dohodl se svým bratrem Jaromírem a jeho ženou Irmou a oni od něho koupili rodný statek s řeznictvím, uzenářstvím a obchodem pro sebe, aby tam provozovali živnost. (Ladislav si téhož roku koupil grunt Wojtěchovských čp. 7 v obci dole za potokem, kde hospodařil až do roku 1953, kdy byl trestaný v politickém procesu za sabotáž.) Ze začátku byl v domě u řeznictví zaveden i telefon, který byl později odebrán. Jaromír Koubek se seznámil se svou ženou Irmou na zábavě. Irmičce bylo pouhých 15 let a dle pamětníků byla velice krásná a při zábavách ji chlapci ani jednu písničku nenechali sedět. Vychovávala ji babička v Kašovicích. Byla poloviční sirotek, matka jí zemřela ve 29ti letech na TBC a před tím se s ní ještě rozvedl manžel, který o dceru neprojevil žádný zájem. Irmička se učila švadlenou u Chaloupků v Říčanech. Chodila s Jaromírem dva roky a v sedmnácti letech se provdala. Oddáni byli v Jažlovicích v kostele. Do kostela jeli v kočáře, který byl celokrytý a byl ve vlastnictví rodiny ženicha. Ještě v sedmnácti letech se jí narodila dcera Irma. V této době se na gruntu již maso neporáželo na prodej, ale bralo se z jatek.
Irmička, když přišla na grunt. Irmička v 18ti letech s malou Irmičkou.
Za další tři roky se jí narodila Vlasta a za dalších jedenáct let Jaromíra.
Irmička Irmička s Jaromírem
Irmička - s dětmi, Irmou a Vlastou - s Irmou a malou Jaromírou
Jaromír s Irmou provozovali řeznictví až do roku 1948 - 49. Po uzavření řeznictví pracoval Jaromír jako kočí a později za působení správce Hekše jezdil s traktorem. Irma nejdříve pracovala v rostlinné výrobě, také pak pracovala 6 let v místní hospodě na dolní návsi – čp. 24. Vedle hospody byl krámek, který také ze začátku vedla, pak tam pracovala nová prodavačka. Ve čtyřiceti letech ji přemluvili, aby šla vařit do závodní jídelny, pro zaměstnance Státního statku. Jaromír chodil Irmě do hospody vypomáhat, a když pak pracovala v jídelně, tak tam později pracoval s ní. Boural maso, porcoval, myl nádobí a dělal ostatní potřebné práce. Společně v jídelně pracovali a stejně odešli i do důchodu. Společně pobírali důchod celkem 2.500,- Kčs, a tak se měli co ohánět, aby vyšli. V důchodovém věku chodila Irma vypomáhat do statku šrotovat a také krmit vepře. Dle jejích slov to byla strašná dřina vyvážet hnůj a nejhorší pro ni bylo připouštět kance, protože se jich velice bála. K tomu měli ještě domácí zvířectvo a pracovali na své zahradě.
Na těchto kamnech v jídelně Irma vařila 100 až 250 jídel.
Roku 1962 se vzhled gruntu Koubků změnil pouze výměnou dveří na přístavbě. V květnu roku 1973 se průčelí domu změnilo, byla vyměněna čtyři špaletová okna za dvě velká modernější okna. Po smrti Jaromíra zůstala Irma na statku sama a v roce 2016 se dožila krásných 90ti let a aby nebyla sama, tak se v domě u ní střídají dcery, které o ni s láskou pečují.
Dnešní vzhled domu rok 2017.
Od roku 1848 se v této nemovitosti objevuje jméno Koubek, a to až do dneška, což je 170 let, ale tento rod začínal již v domě čp. 15 od roku 1820 Janem Koubkem a Annou rozenou Černou, což je 198 let. Tento rod Koubků, který začal Janem a Annou, se sňatky rozšířil po celých Voděrádkách. Potomci se sňatky ve Voděrádkách spříznili s různými rody - Schulz, Dvorský, Janovský, Vojtěch, Černý, Bouda (z čp 11), Klíma, Hlavatý. Svými sňatky zasahovali i do osudů domů čp.3, 7, 8, 10, 15, 16, 18, 23, 28, 51 (původně Krabošice 1), 52 (původně Krabošice 2) a 54 (původně Krabošice 4).
Generace rodu Koubků, které žily, zůstaly žít a nyní žijí ve Voděrádkách, nebo potomci, kteří se zde narodili.
Nejsou zahrnuty potomci, či jejich manželé a manželky, kteří ve Voděrádkách nezůstali se svými potomky.
Šedivě jsou označeni potomci, kteří zemřeli jako děti.
Nyní z nejbližších potomků tohoto rodu žijících ve Voděrádkách jsou pouze dcery Irmy Koubkové, Irma, Vlasta a Jaromíra (nemají trvalé bydliště ve Voděrádkách, ale v domě se střídají v péči o maminku, manželku Jaromíra Koubka), všechny mají již vnoučata, pokud některé z vnoučat se rozhodne v tomto domě žít, tak by to byla 7. Generace potomků z rodu Koubků zde žijících.
Dalším žijícím potomkem ve Voděrádkách z tohoto rodu je Milan Hlavatý syn Soni -neteře Irmy Koubkové (je vnukem Jaromírova bratra, Ladislava). Milan Hlavatý je šestou generací zde žijící a žije zde se ženou a třemi syny.
Čerpáno: rodinné rodokmeny od osmnáctého století potomků rodin Nikodýmových a Schulz - Koubek, dokladů zapůjčených Irmou Koubkovou, jejích sepsaných pamětí, pozemkových knih a dobových fotografií z alba rodiny Koubků, dnešní foto a publikováno je se souhlasem Irmy Koubkové.
Zpracovala: 2018 Eva Šimková
