______________________________________________________________________________
Dům čp. 23
K domu čp. 23 patřily louky, pastviště, zahrada, cesta, les a další 4 stavení. Tyto byly postupem času převedeny na různé nové majitele.
Roku 1877 bylo právo vlastnické k nemovitostem, pastvištím, rolím, cestám, lukám, zahradám, strouze a vodoteči zapsáno na manžele Františka a Kateřinu Rožkotovi. Dle smlouvy trhové ze dne 25.1.1900 se vložilo právo vlastnické na Václava Dvorského a Antonii Dvorskou, kteří vlastnili i hospodu na návsi. Tento dům sloužil nájemcům - rodině Tesaříků až do 3.7.1909, kdy přešlo vlastnictví na Antonína Mikeše a Annu Mikešovou. Ti dům prodali0 5.12.1914 Antonínu Koubkovi místnímu řezníkovi, který jej za dva roky prodal Maxi Maendlovi.
První zmínky o domu, víceméně stavebním pozemku, jsou z 10.10.1916, kdy na základě protokolu ze dne 15.7.1916, sepsaného ve smyslu zákona ze dne 25.7.1871 a zákona ze dne 5.12.1874 za příčinou řízení k doplnění knihy pozemkové pro obec Voděrádky se sloučil dílec 465/1 návsi ve Voděrádkách se stavebním pozemkem 33 (uvedeno jako stavební parcela s domkem), který byl zapsán jako číslo dveří 23.
Dne 20.5.1916 se vložilo právo vlastnické na Maxe Maendla. Dne 2.7.1921 byly nemovitosti zabrány státem, tento zábor byl zrušen 25.11.1925.
Jednou z rodin, která žila v této době v nájmu v tomto domě, byla rodina Rechtorikových, jejichž potomci zde žijí dodnes.
Osud této rodiny byl následující. V letech okolo roku 1928 přicházelo do Čech mnoho slovenských občanů. Tato skutečnost byla vyvolána hospodářskou krizí. Hospodářská krize v krátké době způsobila prudký nárůst nezaměstnanosti. Spousta rodin se tehdy stěhovala za prací a lepšími životními podmínkami pro sebe a své děti. Mezi těmito rodinami byla i rodina Rechtorikových z Těrchové z oblasti Malé Fatry. Rodina Michala a Pavlíny Rechtorikových měla sedm dětí. Nejdříve se usadili v Nebřenicích, kde pracovali u místního sedláka. Okolo roku 1938 se přestěhovali do Voděrádek do čp. 23. Pracovali v zemědělství a v domě provozovali hostinec. V jedné místnosti v domě s nimi žila i paní Medřická. Jednou z jejich sedmi dětí byla Milada Rechtoriková, která se v roce 1949 provdala za Stanislava Laláka, pocházejícího z domku čp. 29, kde Stanislav žil s bratry Janem, Láďou, sestrou Marií a se svými rodiči Annou a Štěpánem Lalákovými.
Milada a Standa Lalákovi zůstali po svatbě žít s rodiči Rechtorikovými v domě čp. 23. Zde se jim narodila dcera Stanislava. V roce 1952 si mladí manželé Lalákovi, tak jako bratr Milady - Štěpán Rechtorik, Milena Dvořáková a paní Bondarjuková s panem Koščukem koupili od Koubků role v nynější Krabošické ulici na výstavbu domů. Role bylo rozděleno na čtyři stavební parcely. Na zakoupeném pozemku si Lalákovi postavili dům. V domě čp. 23 zůstala paní Medřická.
Dne 5.3.1947 bylo vloženo právo vlastnické k domu čp. 23 Josefu Emanuelu Maendlovi, ale 1.10.1949 dle výměru okresního národního výboru v Říčanech se provedl výkup všech nemovitostí a 24.5.1956 podle prohlášení ministerstva se vložilo právo vlastnické na Československý stát. Dne 10.7.1962 požádal pan Václav Letl (nový vlastník, který nemovitost koupil 13.5.1962) Místní národní výbor Voděrádky o řešení své situace. Pan Letl koupil dům s pozemkem, v němž stále ještě bydlela paní Medřická. Paní Medřická byla v té době v nemocnici a on neměl přístup do domu, protože dle jeho písemné stížnosti neměl od domu klíče. Přístup do domu mu nakonec byl umožněn. Dne 18.8.1970 požádal pan Václav Letl se svou ženou Marií Letlovou o adaptaci domu s výměnou oken. Po smrti své manželky žil v domě se svým synem a přestavba a úpravy domu se staly jeho koníčkem. Dům úplně změnil svůj vzhled.
Nedlouho po jeho smrti syn dům prodal, později šel dům i do dražby. Při posledním prodeji majitelce paní Markové již ze vzhledu původního podlouhlého stavení se sedlovou střechou a štítem do ulice U Boudů nezůstalo nic. Dům byl rozšířen o podloubí směrem k ulici Voděradská a střecha byla také obrácena štítem k této ulici a bylo připraveno podkroví. Noví majitelé dům postupně dostavují.
Ze starých fotografií se nedochovaly žádné.
Nynější vzhled domu z boku a průčelí.
S domem č. 23 je propojen osud i domů čp. 36, čp. 35 a čp. 34.
Použity fotografie z - panorama – mapy – seznam.cz., zápisy ze smluv kupních a zapsané paměti za laskavého přispění paní Stanislavy Kunteové a s jejím souhlasem.
Zpracovala 2017: Eva Šimková
___________________________________________________________________________________
Dům čp. 35
V roce 1952 si Milada roz. Rechtoriková - Laláková a Standa Lalák koupili pozemek v Krabošické ulici. Zde si ve volných chvílích stavěli vlastníma rukama za pomoci jednoho zedníka svůj rodinný domek. Po dostavbě se do domu přestěhovali se svou dcerou Stanislavou. Do domu si Milada vzala svou matku Pavlínu Rechtorikovou, která zůstala sama. V roce 1957 se jim narodil syn Pavel, který bohužel v roce 1984 tragicky zahynul. Za života syna rozšířili dům o samostatnou garáž a dílničku. Po jeho skonu se přes tuto neskutečnou bolest ze ztráty svého dítěte dokázali přenést pouze tím, že se obrátili k víře. Po ovdovění zůstala Milada v domě sama. Dům darovala svému vnukovi Josefovi. V domě žila dál a do poslední chvíle se za pomoci vnuka Petra starala o dům i zahradu. Po její smrti byl dům skoro dva roky volný a pak byl prodán novému majiteli. Nový majitel venkovní vzhled domu nezměnil a dům pronajímá. Dům je jedním ze tří stejných domů ve Voděrádkách, které byly stavěny na základě jedněch plánků a tento dům si však jako jediný zachoval původní podobu. Dalšími dvěma domy byly domy bratra Milady - Štěpána Rechtorika a dcery Milady - Stanislavy (Cingelové) Kunteové, oba tyto domy byly však zrekonstruovány a změnily svůj vzhled.
Dům Milady a Standy Lalákových – rok 2011.
Dům v roce 2017.
Použity fotografie z - panorama – mapy – seznam.cz., zápisy ze smluv kupních a za laskavého přispění pamětí a souhlasu paní Stanislavy Kunteové.
Zpracovala 2017: Eva Šimková
__________________________________________________________________________________
Dům čp. 36 (potomků rodin Lalákových a Rechtorikových)
Lalákovi koupili pro dceru s manželem starý dům čp. 26 od Boudů. S tímto domem koupili i přilehlý pozemek taktéž od rodiny Boudů. Mladí se rozhodli nepřestavovat starý dům a v roce 1972 začali budovat nový, v té době moderní čtvercový domek, k němu vyhloubili studnu a oplotili zahradu. Dům byl dostavěn v roce 1976 a bylo mu přiděleno čp. 36. Z obou domů, jak jejich koupeného původního starého výměnkového, tak i nově postaveného, byl hezký výhled na pole a březinu. Později při výstavbě dvou bytových domů pro zemědělce se tento pohled úplně zakryl.
Pan František Dvořák před pozemkem, na kterém byl později postaven dům čp. 36. V pozadí je vidět zemědělská stavba se zajímavou architekturou, která zde stojí dodnes.
Dcera Lalákových - Stanislava Cingelová se znovu provdala za Ing. Ladislava Kuntea. S manželem si dům čp. 36 upravili a přestavěli verandu na zimní zahradu. Dům tím dostal jiný vzhled a nepodobá se již dvěma domům z Krabošické ulice, podle jejichž vzoru byl postaven.
Dům ve Voděradské ulici čp. 36 s krásnou zimní zahradou – rok 2016.
Vzhledem k tomu, že Stanislavy babička a děda (Lalákovi) žili ve Voděrádkách (o nichž se dočtete v historii domu čp. 29) a druzí prarodiče Riechtorikovi žili ve Voděrádkách (o nich se dočtete v historii domu čp. 35), tak se jedná o třetí generaci potomků rodiny Lalákových a Rechtorikových pokračující dcerou Miladou roz. Rechtorikovou – Lalákovou a manžela Stanislava Laláka, pokračující dcerou Stanislavou roz. Lalákovou – Cingelovou znovu provdanou Kunteovou, která si postavila ve Voděrádkách dům a žije zde. Pokud zde zůstane i jeden z jejích synů Petr Cingel, tak to bude čtvrtá generace zde žijících potomků.
Použity fotografie z roku 2016 - zápisy ze smluv kupních a zapsané paměti za laskavého přispění a souhlasu paní Stanislavy Kunteové.
Zpracovala 2017: Eva Šimková
____________________________________________________________________________________
Dům čp. 34
V roce 1952 si syn Rechtoriků z Těrchové (bratr Milady roz. Rechtorikové Lalákové) - Štěpán Rechtorik koupil taktéž pozemek a to téměř vedle své sestry. Postavil zde dům totožného vzhledu, jako měla jeho sestra. Žil zde se svou družkou Boženou Suchomelovou a s jejími dvěma dcerami Boženou a Hanou. Když se děvčata provdala, odstěhovala se a oni zestárli, rozhodla jeho družka, že jim bude lépe v bytě v Praze a domek prodali novým majitelům .
Dům měl vlastně pouze dva majitele a to Štěpána Rechtorika, který dům postavil a nyní nové majitele.
Použity volně přístupné informace z katastru nemomitostí a zápisy z kupních smluv.
Zpracovala 2017: Eva Šimková, upraveno: 25.10.2021 na žádost spolumajitelky nemovitosti
