______________________________________________________________________________
Dům čp. 2
Grunt se stavením číslo dveří 2 se nalézal nad Nádvorní ulicí, více směrem do polí. Vedla k němu cesta mezi staveními čp. 13. a čp. 14.. Tato cesta je ještě vidět na pozdější dobové fotografii a to mezi domem na pravé straně a zdí na levé straně.
Tato cesta směřovala z nynější nádvorní ulice okolo tohoto gruntu číslo 2., dále přes pole a tam navazovala na silnici vedoucí z Říčan na Krabošice. Tento grunt se skládal z obytného stavení, dvou dalších hospodářských budov a velkého dvora. Ke gruntu patřily zahrady, role, pastviště, louky, cesty a strouha. Grunt patřil taktéž k jednomu z nejstarších prosperujících ve Voděrádkách.
Od konce sedmnáctého století zde žil rod Černých a to celé jedno století.
Před koncem osmnáctého století zde žili Chejnovi. Josef Chejn se oženil a jeho první žena zemřela v 36ti letech a to půl roku po narození svého druhého dítěte. Netrvalo dlouho a za čtvrt roku se Josef znovu ženil. Velice krátce po svatbě porodila jeho druhá žena předčasně dvojčata. Obě tyto děti jim zemřely. Josef Chejn zplodil dvanáct potomků a z nich více jak polovina zemřela. V této době byl zvláštní zvyk dávat narozenému dítěti křestní jméno po již zemřelém děcku. Většinou to těmto dětem štěstí nepřineslo a u Chejnů to bylo také tak. Kateřina dala po sobě jméno své dceři, která zemřela a pak dalším dvěma dcerám, které taktéž zemřely. Život na tomto gruntu také nebyl ideální. Úmrtnost dětí v této době byla velmi vysoká. Na zdraví dětí a jejich matek se podílely i špatné podmínky, do kterých se narodily a ve kterých žily.
Objevuje se zmínka, že začátkem devatenáctého století koupil tuto usedlost Adolf rytíř Mayer von Mayersbach a to společně se zámečkem na dolním konci vesnice. Později přešlo vlastnictví na Marii Mayer von Mayersbach. Roku 1841byl tento statek zanesen do císařských map.
Roku 1899 byla usedlost rozdělena podílově na potomky ze zámečku ve Voděrádkách, kteří taktéž v této době vlastnili i vedlejší grunt čp. 14. Byla to Marie Wágnerová, Berta Rozenberková, Emilie Rozenberková a Alžběta Nedbalová. Později část po Emilii zdědila Eugenie Strouhalová, která musela mít opatrovníka pro svou slabomyslnost. V této době zde žily v nájmu rodiny, které zde pracovaly. Byla to i rodina Poustkových, pastýřů, kteří nejdříve bydleli i v obecní pastoušce a také jako čeleď na gruntu číslo 3. a nakonec na gruntu číslo 2. Původně bylo bytné stavení na tomto statku kamenné s doškovou střechou a skládalo se ze dvou malých bytů.
Od roku 1916 začalo postupně přecházet vlastnictví gruntu po částech na Maxe Maendla. Max Maendel byl bohatý obchodník a byl skvělý hospodář, jehož hospodářství vzkvétalo a on své nabyté majetky dokonce i pronajímal. Jeho rodina kupovala nemovitosti ve Voděrádkách. Rodiny rodu Maendl žili ve venkovských okresech středních Čech, které byly známy úrodnou půdou, jako zlatý pás této země. Hodně manželství Maendlových bylo uzavřeno s rodinou Heller. Stojí za to poznamenat, že mnoho ze starších členů klanů Heller-Maendl byli majitelé a nájemci poměrně velkých farem (obvykle ve velikosti zhruba 500 akrů), patřili k nižší šlechtě v zemi. Následníkem Maxe byl jeho syn Josef Emanuel Maendl, o kterém se tradovalo, že byl rovněž hospodárný muž, a navíc lidumil. Jeho problémem se ale stal přízrak druhé světové války a nástup fašismu. Byl totiž židovského původu. Na jeho sestru Helenu Singer rozenou Maendl byl převeden Voděradský zámeček. Maendlovi obytné místnosti pronajímali.
Mezi některými rodinami, které zde v nájmu žily a pracovaly, byly v této době i rodiny kočího Pejši a dělníka Dvořáka. Do tohoto domu se přistěhovali František Dvořák dělník a jeho žena Marie rozená Šmejkalová z Veksic. Když Marie zemřela, tak nejstarší dcera ji musela zastoupit. Starala se o zbylé děti, vařila a starala se o domácnost. Děti se k ní později vracely jako k mámě. Syn Dvořáků František se oženil s Anežkou Brožovou z téměř sousedního stavení. Potomci Pejšů a Dvořáků zapustili kořeny zde ve Voděrádkách a také v Kuříčku, později v Kuří a taktéž v Říčanech.
Roku 1921 byly 2/3 gruntu zabrány státem a roku 1922 došlo k výmazu tohoto záboru.
Roku 1924 vlastnil již většinu gruntu Max Maendl a část Anna Wágnerová. Po Anně přešel podíl na Boženu Richterovou a z ní na Maxe Maendla. Max byl veden jako tehdejší velkostatkář, který vlastnil ve Voděrádkách dva statky, tento a vedlejší s čp. 14, celkem 450 korců. Na velkostatku byl traktor, samovazač a jedna parní mlátící garnitura.
Obytné místnosti na statku čp. 2. nadále majitelé pronajímali dělníkům a jejich rodinám. V jednom bytě v této době žila v pronájmu slovenka Vilma, pracovnice v zemědělství a po ní zde bydlela paní Kuljačková s dcerou. V druhém bytě bydleli Smolkovi. Pan Smolka byl kočí. Potom se do druhého bytu přistěhovala rodina Kudakových. Kudakovi nejdříve pracovali na statku v Herinku, v roce 1942 se odstěhovali do Voděrádek, protože majitelé statku u kterých pracovali, byli židovského původu a v tomto roce byli odvlečeni do koncentračního tábora. Paní Anna Kudaková byla polka, pan Archip Kudak byl ukrajinec a pracoval jako kočí, měli dceru Miloslavu. Jejich dcera se později vdala a odešla do Prahy. Ovdovělá Miloslava, rozená Kudaková se chtěla vrátit do Říčan, pořídila si tam chatu a nyní žije v říčanském pečovatelském domě a ve svém věku je velice vitální.
Roku 1947 přešlo vlastnictví ke statku na Josefa Emanuela Maendla, žijícího v emigraci, syna Maxe a roku 1949 došlo k vykoupení tohoto majetku státem.
Roku 1960 přešlo vlastnictví na státní statek Říčany. Po rodině Kudakových, po roce 1972, kdy zemřela paní Anna Kudaková, tak dům zůstal opuštěný. Později v něm byla ubytována paní Kindermannová se svými dětmi. Paní Kindermannová se sem přistěhovala za prací z obydlí u říčanského kravína. Do Voděrádek se přistěhovala za svou matku Marií Letlovou. Dům, ve kterém bydlela s dětmi, byl nevyhovující a tak byla později přestěhována do vedlejšího obydlí čp. 14. Pak začal dům rychle chátrat. Chlévy sloužily pro výkrm prasat a krav. Koncem dvacátého století však ještě dům stál a měl střechu.
Později hospodářské budovy také zchátraly. Po roce 2000 bylo povoleno členům rodiny pracujícím na statku ve Voděrádkách, aby si z rozpadajícího hospodářského stavení očistili a vzali cihly na svou plánovanou stavbu.
Staré obytné stavení se začalo rozpadat a k dnešnímu dni zůstalo z tohoto domu pouze torzo. Nyní vlastní tento starý grunt nový majitel. Z bývalého gruntu čp. 2, který zde byl mezi prvními po roce 1600 a měl i období svého rozkvětu, tak nezůstalo nic, ani dobové fotografie, pouze torzo zbořeniště a zpustlá zahrádka.
Zbořeniště stavení.
Původní mapka gruntu – císařské otisky.
A = nynější čp. 3 - rodiny Koubků
C = nynější čp. 13 - rodiny Milců
B = Ba – bývalé čp. 2 -obytné stavení
B = Bb – bývalé čp. 2 - stodola s kůlnou
B = Bc – bývalé čp. 2 - chlévy
Cesta k bývalému gruntu čp. 2 v dnešní době.
Pozůstatek zdi od zahrádky.
Použity dobové pohlednice a mapy, pohled z panorama – mapy – seznam.cz., zápisy z kupních smluv, MyHeritage Rodokmen, zapsané paměti za laskavého přispění paní Irmy Koubkové a Miloslavy Dvířkové – roz. Kudakové.
Zpracovala 2017: Eva Šimková
