______________________________________________________________________________
Dům čp. 12
První zmínky o chalupě – hospodářském stavení s rolemi, pastvinami, lesem, zahradou, loukami a později i s výměnkem jsou z roku 1654, kdy zde hospodařil Mikoláš Pětiletý. Tento grunt byl již zapsán v nejstarším katastru roku 1654.
Koncem sedmnáctého století přešel grunt do vlastnictví rodu Rejholců. Matěj Rejholec jej však nechal zpustnout.
Po něm byli na gruntu další hospodáři, kteří taktéž o grunt nedbali a opět zanedbávali i celé toto hospodářství.
V únoru roku 1779 převzal starý zpustlý grunt Rejholcův od svého příbuzného Václava Nováka, pan Matěj Bouda. Matěj Bouda pojal za manželku Magdalenu roz. Raidlovou z největšího gruntu z Krabošic. Byla dcerou Kateřiny poprvé provdané Nikodýmové, podruhé provdané Raidlové. Přestože se v pozemkových knihách objevuje jméno Bouda až roku 1779, tak v matrikách je zapsán Matěj Bouda jako rychtář a objevuje se i zmínka: „Za bouří selských r. 1776 přitáhli sedláci dne 22. července do Říčan a násilím donucovali měšťany, aby s nimi šli. V tom shonu rychtář z Voděrádek, nechtě k nim se připojiti, utekl se do fary. Sedláci přeběhli se před farou a naléhali na faráře, aby jim ho vydal. Ale farář dal zavříti vrata a z okna k sedlákům promluvil napomínaje je, aby se domů vrátili, ale marně. Nicméně jim rychtáře nevydal, nýbrž zahradou tajně jej pustil."
Od této doby se ve Voděrádkách objevuje jméno rodu Boudů. Chalupa, kterou koupil Matěj Bouda, dostala pak v době číslování za Marie Terezie čp. 12. Grunt se stal velmi známou usedlostí v okolí a s tím i jméno Bouda a i celé položení vesnice v katastru Josefském. Roku 1788 je pozemek – role ve vesnici označováno „U Boudova sadu". V pozemkových knihách panství Uhříněvského jsou postupně po sobě zapsáni tři vlastníci z tohoto rodu Boudů jménem Matěj.
1. Matěj Bouda převzal grunt roku 1779 a 2. Matěj Bouda ml. přijmul grunt roku 1831. 3. Matěj Bouda nejml. převzal grunt roku 1835, při své svatbě a hospodařil na něm společně se svým otcem.
1. Matěj Bouda měl tři manželky, se dvěma měl dvě děti a se třetí Magdalenou rozenou Raidlovou měl 15 dětí. Magdalena byla o 17 let mladší. Tato jeho žena mu po roce, maximálně po dvou letech, rodila děti. Matěj zemřel v 67mi letech a ještě rok před smrtí zplodil poslední děcko, které po porodu zemřelo.
2. a 3. Matěj Bouda měl každý jen jednu ženu a spoustu dětí. Po nich nastoupil na grunt roku 1857 potomek Josef (ten měl také tři manželky), což byla IV. generace Boudů. Těmto čtyřem generacím se narodilo čtyřicet čtyři potomků a víc jak polovina z nich zemřela v útlém věku.
Josef Bouda 1. se ujal usedlosti a byl zapsán do knih na základě kontraktu. Roku 1877 je přepsána ½ gruntu na jeho třetí ženu Františku. Josef Bouda (1.) starší zemřel 22.1.1907 ve věku 69ti let a jeho žena Františka zemřela ve stáří 77mi roků. Josef měl devět dětí z nichž byl grunt přepsán na syna Josefa (2.) mladšího, narozeného roku 1870. Josef ml. byl 2. Josefem v pořadí a byl synem druhé ženy Josefa st. - Antonie rozené Malé. Grunt byl tedy roku 1903 přepsán na Josefa ml. a jeho první ženu Boženu rozenou Řehákovou. Roku 1906 přešla ½ gruntu z Boženy na Annu Josefovu další ženu.
V únoru 1924 Josef Bouda ml. požádal o povolení stavby konírny na místě staré stojící budovy svinců a stavbu schodiště k již stávající konírně. Další žádostí bylo - zvýšení a nadezdění stodoly a stavba kravína, řezárny a kolny. Architektem těchto staveb a přestaveb byl Antonín Kříž z Říčan. V květnu 1936 přešlo vlastnictví ½ gruntu z Josefa ml. na jeho syna Františka Boudu a v březnu roku 1941 byla přepsána ½ z Anny Boudové na Františkovu ženu Miladu.
František a Milada zřídili v obytném domě koupelnu. Posledními, před správou gruntu Státním statkem Říčany, kteří hospodařili na rodinném gruntu, byli tedy František a Milada Boudovi. Měli spolu dva syny Josefa a Františka. Boudovi měli velké hospodářství, které jim bylo zabráno.
Veškeré pozemky nad statkem až k poli patřily Boudům. Ke gruntu patřil výměnek, malý domek nad gruntem, který později dostal čp. 26 a stál na těchto pozemcích u zadní příjezdové cesty do dvora.
Na pozemcích nad statkem stály ohradníky na chov vepřů. František a Milada se o tyto vepře starali.
V roce 1955 nebylo v obci JZD, ale jen pár drobných zemědělců.
Grunt začal obhospodařovat Státní statek Říčany.
Na pozemcích rodiny Boudů byly postaveny bytové domy pro zemědělce.
Při restitucích byl majetek navrácen rodině Boudů, ne však veškerý, protože na něm stály již zmíněné bytové domy. Grunt - dům, hospodářské budovy a pozemky připadly synovi Josefovi, který nechal část napsat na svého syna Petra. V patře domu byl byt, který v době socialismu obývali přidělení nájemníci, pak Josef Bouda s rodinou a po něm jeho syn Petr s rodinou. Ten byt poopravil a nechal umístit střešní okna. Petr Bouda začal zase hospodařit na bývalém gruntu rodu Boudů a dokonce vedl se svou ženou Ludmilou řeznictví, které bylo vyhlášeno kvalitou prodávaného masa. Petr s Ludmilou mají syna a dceru. Petr nyní spravuje statek po předcích a ještě mu k tomu přibyl druhý statek ve Veselíčku. Rod Boudů předával vždy grunt svým synům. K roku 2019 zde grunt existuje 365 let a Boudovi zde hospodaří již 240 let.
Potomci tohoto rodu pocházející od Matěje Boudy zasáhli do osudů domů čp. 20, čp. 11, kde dokonce tito vzdálení potomci žijí a zasáhli i do osudu mlýna původní Krabošice čp. 1., který je již v této době neobyvatelný.
Nynější vzhled domu Boudů.
Pan Petr Bouda je VIII. generací Boudů, kteří předávali vždy grunt z otce na syna a kteří hospodaří ve Voděrádkách přes 240 let. Je to nejstarší rod, který zde žije.
Čerpáno z výpisu z Archivu země České, z knihovních vložek kat. úřadu, císařských listů, matrik, https://archive.org/stream/.../posvtnmstakrlov01podlgoog_djvu.txt, ze zápisů MNV – stavebního, z Výpisu z Pamětní knihy obecní – Voděrádky – zapůjčeno z majetku rodiny Boudů a zveřejněno s jejich souhlasem.
Zpracovala: prosinec 2019 Eva Šimková
