______________________________________________________________________________
Dům čp. 1
Jedním z nejstarších domů ve Voděrádkách je domovní stavení čp. 1 v Nádvorní ulici. Zaznamenané první zmínky o tomto stavení jsou známy z roku 1664, přestože toto stavení zde bylo již před tímto rokem. V této době zde žila rodina Trnků. Jejich dcera Anna se provdala za Kryštofa Zlesa (v některých listinách psaného též Wenzlesa). Trnkovi a Zlesovi zde žili až do začátku osmnáctého století.
Po nich zde pobývali Martin a Dorota Stejskalovi. Zde se jim narodila spousta dětí. Dvě jejich děti - dvouleté a čtyřleté zemřely skoro ve stejný den, pravděpodobně podlehly nemoci. Zajímavostí je, že většina jejich potomků se dožila maximálně čtyřicítky. Jedním jejich potomkem byl syn Tomáš, který se dožil 45ti let, avšak za tuto dobu se stačil dvakrát oženit a zplodit přes deset dětí, z nichž se polovina nedožila plnoletosti. Jedním z dětí Tomáše byla dcera Elisabeth Stejskalová provdaná Lehovcová. Tím se zde objevilo jméno Lehovcovi.
Dalším nástupcem na grunt byl syn Elisabeth - Jan Lehovec. Jan byl čtvrtou a poslední generací po pradědečkovi Stejskalovi, která zde žila.
Roku 1768 grunt přešel na Martina Dlouhého, který jej zanedlouho předal sedlákovi Jiřímu Vojáčkovi. Jiří Vojáček zde hospodařil se svou ženou a měli spolu deset dětí. Protože prvorozený syn zemřel, tak na grunt po rodičích nastoupil druhorozený syn Václav Vojáček. Po smrti otce zde hospodařil Václav se svou matkou.
Roku 1815 grunt koupila rodina Maršíkova. V této době měl grunt dlouhé obytné stavení a velkou obdélníkovou hospodářskou budovu s prostorným dvorem. Dcera Maršíků Anna se provdala za sedláka Josefa Dvorského. Narodilo se jim jedenáct dětí, z nichž pět zemřelo po narození, nebo se nedožilo jednoho roku. Život na gruntu byl těžký. Roku 1855 patřilo k domovnímu stavení hospodářské stavení – stodola, louky, role, zahrada, cesta a louže. Cesta z tohoto gruntu vedla poli až na Solnou stezku. Z tohoto gruntu v roce 1855 postoupili Anna a Josef Dvorských čtvrtinu svému synovi Václavovi a roku 1877 mu byla postoupena další čtvrtina. Syn Václav se oženil s Marií a měli spolu šest dětí. Marie zemřela v pouhých 28 letech a to tři měsíce po porodu svého šestého dítěte. Hned zapracovaly dohazovačky a čtyři měsíce po smrti první manželky Marie se Václav ženil s Kateřinou rozenou Černou (z rodu Koubků po matce). Podle předmanželské dohody byla na nezletilou Kateřinu napsána zbylá polovina gruntu. Později nastal výmaz její nezletilosti v listinách k nemovitosti. Václav měl s Kateřinou ještě tři děti. Protože grunty se snažili majitelé držet pokud možno v rodině a nedělit je, tak synovi Václavovi, kterého měl Václav st. s první manželkou Marií, byla dohozena za manželku Antonie rozená Černá (z rodu Koubků po matce), vlastně sestra jeho macechy Kateřiny. Takže jeho nevlastní matka byla i jeho švagrová. Tímto se také propojil rod Koubků a Dvorských. Václav ml. se také stal majitelem hostince v čp. 24. Ještě před smrtí svůj grunt Václav st. a Kateřina prodali a tím zde skončil život čtvrtého pokolení potomků Maršíků.
Po pravé straně je na dobové pohlednici vidět dům čp. 1.
Nynější pohled na dům čp. 1, který je na pravé straně.
2. 1. 1905 byl na základě smlouvy trhové grunt prodán bohatému obchodníkovi Maxu Maendlovi, který kupoval grunty ve Voděrádkách a zámeček pro svou dceru. V této době již grunt sloužil jako hospodářské budovy majiteli a obytné stavení sloužilo nájemcům. Byly to rodiny kočích a dělníků v zemědělství. Jednou z těchto rodin, která zde žila, byla i rodina Brožových z Vidovic, která na grunt přišla hned začátkem dvacátého století a jejich potomci se usadili nejen ve Voděrádkách, ale i v Kuří, Říčanech a Vidovicích. Vystřídalo se zde velké množství takovýchto rodin. Podle návrhu pozemkového úřadu byly nemovitosti Maxe Maendla 2. 7. 1921 zabrány státem. Dne 25. 11. 1925 došlo k výmazu tohoto zápisu záboru nemovitostí. Roku 1947 přešlo vlastnictví ze zemřelého Maxe Maendla, dle odevzdávající listiny okresního civilního soudu, na jeho syna Josefa Emanuela Maendla. Ten si vlastnictví neužil, poněvadž roku 1939 uprchl před nastupující nacistickou mocí a tak 1. 10. 1949 rozhodl Okresní národní výbor v Říčanech, že provede od vlastníka výkup všech jeho nemovitostí a tak se i stalo.
V dalších letech na tomto gruntu, v obytném domě na levé straně žily rodiny dělníků v zemědělství. Z hospodářského stavení – stodoly na pravé straně gruntu vznikl Místní národní výbor s knihovnou pro veřejnost. Výbor zde sloužil až do roku 1956, kdy byla postavena nová úřadovna MNV. V budově MNV byl také jeden byt. V tomto bytě žila Paní Hájková se synem. Paní Hájková pracovala v rostlinné výrobě. Po zrušení výboru budova sloužila jako sklad zemědělského materiálu. Na tuto budovu navazoval prasečák a kovárna, ve které pracoval pan Lada.
Před rokem 1960 bylo obytné stavení užíváno dvěma rodinami. Na jedné polovině žila rodina Beranových a na druhé polovině bratr paní Beranové s manželkou. Tyto rodiny pracovaly v kravíně. V této době došlo k tragédii, pan Beran zavraždil své novorozené dítě a zakopal ho nedaleko chléva u gruntu čp. 2. Děcko bylo nalezeno zakopané pod stromy a pana Berana zatkli. Rodina Beranových se odstěhovala. Bratr paní Beranové si se ženou koupil domek ve Voděrádkách a odstěhovali se do něho. Potomci těchto dvou rodin, ze kterých většina ve Voděrádkách již nežila, tak měli nedobré osudy. Dokonce družka jednoho z pozdějších potomků v pohnutí mysli zavraždila jejich dvě dcerky a sama se pokusila ukončit svůj život.
Dne 6. 5. 1960 přešlo právo vlastnické k tomuto statku na Státní statek v Říčanech, národní podnik. V době správy Státním statkem zde žila rodina Boukalových. Pan Boukal pracoval jako kočí a paní Boukalová jako pracovnice v rostlinné výrobě. Manželé byli bezdětní. Pravděpodobně kvůli bezdětnosti pan Boukal i paní Boukalová holdovali alkoholu. V druhé polovině domu žila rodina Jahodových se dvěma dcerami. Jahodovi byli sedláci, kteří byli vystěhováni ze svého statku u Mladé Boleslavi. Po čase se tato rodina vrátila zpět do svého bývalého bydliště. V této době byl grunt již poměrně zdevastován. Jediné co bylo na gruntu slušného byla studna, která byla napájena silnými prameny. Pro vodu k této studni chodilo hodně rodin.
Hana a Jitka Jahodovi 1960
Hana a Jitka s Janou Jiterskou a ...
Vzhledem k tomu, že stát v sedmdesátých letech podporoval zemědělství, bylo rozhodnuto, že obec Voděrádky bude obydlena rodinami pracujícími v zemědělství. Začaly se stavět bytovky pro tyto zemědělce a později se i staré usedlosti přestavovaly tak, aby sloužily pracujícím rodinám. V této době byl i statek s obytným stavením čp. 1 opraven a zmodernizován. Do tohoto domu se nastěhovala rodina Šantrůčků s dvěma dětmi. Při privatizaci se byty a tyto domy prodávaly nájemcům. V té době přešlo právo vlastnické k obydlí, stodoly a přilehlého pozemku na tuto rodinu. Jejich dcera se svým manželem přebudovali hospodářskou budovu na pravé straně na vlastní moderní bydlení, což se jim povedlo bez zásadního zásahu do vzhledu průčelí bývalého statku. Dnes na tomto bývalém gruntu stojí dva obytné domy a žijí zde dvě rodiny.
Nynější vzhled gruntu čp. 1.
Použity fotografie z rodinného alba rodiny Ročků, dobové pohlednice a mapy, pohled z panorama – mapy – seznam.cz., rodokmen rodu Stejskalů – Lehovců, zápisy ze smluv kupních, čerpáno z historických podkladů pro text z Historie zámku Mirošov a dále zapsané paměti za laskavého přispění paní Jany Ročkové, Irmy Koubkové a Milky Dvířkové – roz. Kudakové.
Zpracovala 2017: Eva Šimková
