____________________________________________________________________________________
Dům čp. 26
Roku 1857 se ujímá gruntu Boudů ve Voděrádkách Bouda Josef, na kterého byla přepsána dne 7. 2. 1858 usedlost, pastviště, les, zahrada, louka, role a taktéž parcela (dle původního čísla katastru 41).
Na mapě z roku 1841 je vidět, že dům čp. 26 neexistoval a tudíž nebyl ještě zanesen.
Na této parcele bylo teprve kolem roku 1880 postaveno domovní stavení čp. 26. Stavení stálo osamocené na začátku obce, na kopci směrem k Říčanům. Dnes jej najdete v ulici Nad Vsí naproti postaveným bytovkám.
Tento dům původně postavila rodina Boudů ke své usedlosti čp. 12, aby sloužil statku jako výměnek. Jednalo se o smlouvu, prostřednictvím níž se nově nastupující hospodář zavazoval k tomu, že někdejšímu hospodáři, který mu statek předával do užívání a odcházel na odpočinek (tzv. na výměnek, tj. do obydlí v rámci statku nebo v jeho těsném sousedství), bude doživotně zaručovat ubytování, naturální dávky a služebnosti. K tomuto účelu Boudům také dům sloužil.
Okolo roku 1930 přestal sloužit jako výměnek a byly zde ubytovávány rodiny, které pracovaly v zemědělství. Dům byl klasický malý se síní, ze které se šlo do kuchyně, pokoje, na půdu, nebo do sklepa. Venku na levé straně pokračoval domek chlívky na prase, kozy a slepice, dále pak stodolou se seníkem. Na levé straně bylo hnojiště a suché WC. Dům neměl vlastní studnu.
Mezi rodinami, které po roce 1930 v tomto domě bydlely, byli i potomci Brožových, jejichž osud začal ve Voděrádkách začátkem devatenáctého století.
Roku 1915 se do Voděrádek přistěhovala, tehdy do čp. 1, rodina kočího Antonína Brože z Dolní Lomnice, jehož rodiče tam měly statek. Rodina Brožových měla 7 dětí. Jedním z jejich dětí byla dcera Barbora roz. Brožová – Nováková, která v domě Boudů žila taktéž nějaký čas. Dalším ze sedmi dětí byla dcera Anežka.
Křestní list (vypsaný z matriky narozených ve farnosti Velko – Popovické) Anežky rozené Brožové, provdané Dvořákové se zanesením i jména porodní báby.
Anežka se provdala za drážního zaměstnance Františka Dvořáka, jehož rodiče bydleli také ve Voděrádkách.
Oddací list Dvořákových z roku 1929.
Po svatbě se odstěhovali do pohraničí, kde pan Dvořák dostal jako drážní zaměstnanec byt. Narodily se jim dvě dcery. Při okupaci v roce 1938 musili opustit pohraničí, nechali tam vše a vrátili se do Voděrádek. Zde na čas bydleli v domku u zámečku, pak v domku na návsi. Paní Dvořáková byla dělnice, ale i zručná švadlena, a tak pánům ze zámečku prala, žehlila a spravovala prádlo. V té době byl zámeček ještě poměrně honosné sídlo s překrásným parkem, kde se procházeli pávi.
Později okolo roku 1945 se Dvořákovi nastěhovali do domku rodiny Boudových čp. 26. V době, kdy dcery byly již dospělé, tak se jim narodil chlapec. Pan Dvořák zemřel ve věku 60 let a zanechal po sobě vdovu se synem, která v tomto domě žila do roku 1971, kdy byl dům prodán. Pak žila do roku 1988 ve vile čp. 4 u zámečku. Manžela přežila o 23 let a zemřela v 78 letech, což byl v té době požehnaný věk.
Paní Anežka Dvořáková s dítětem v roce 1954 v domě čp. 26.
Paní Anežka Dvořáková v roce 1968 před domem čp. 26.
Před obydlím čp. 26. byla postavena za socialismu na místě nynějších bytovek, venkovní prasečí farma. Vepři zde byli chováni venku v dřevěných boudách a měli venkovní bahnité výběhy. V této době bylo v okolí farmy a v přilehlých domech neuvěřitelné množství much. Tato farma byla později zrušena.
Pan František Dvořák na místě výstavby prasečí farmy, za ním je vidět roh výměnkového domku čp. 26.
Dům čp. 26 v roce 1971 koupila rodina Stanislava a Milady Lalákových z Voděrádek pro dceru Stanislavu s manželem Josefem Cingelem. Mladá rodina začala dům rekonstruovat, ale při realizaci dospěli k názoru, že dům nebude vyhovovat požadavkům moderní rodiny, a tak si na vedlejším pozemku začali stavět nový dům.
Starý domek čp. 26 byl v roce 1986 prodán panu Skalákovi, který jej prodal dalším majitelům Hauptovým. Postupně byl touto rodinou zrekonstruován a vylepšen až do dnešní podoby. Starý výměnkový domek se stodolou by v tomto hezkém domě již nikdo nehledal.
Výměnkový dům Boudů v ulici Nad Vsí čp. 26 přestavěný panem Hauptem a paní Hauptovou na současné moderní bydlení. Nynější průčelí domu je původní stodola s chlívky a seníkem. Nový vzhled domu – rok 2015.
S tímto domem je spojena historie domu čp. 40.
Dům čp. 40 (potomků rodiny Dvořákových a Brožových)
V roce 1952 prodávali pan Antonín Koubek a paní Anastázie Koubková kus pole u silnice, které se rozdělilo na čtyři stavební parcely. Dcera Františka a Anežky Dvořákových – Milena, z čp. 26 si v roce 1952 koupila poslední krajní parcelu. Vdala se a odstěhovala se do Prahy. S manželem Daliborem Rybákem měly dvě děti a tak na pozemku postavili chatu k rekreaci.
Chata sloužící k rekreaci rodině Rybákových – rok 1973.
V roce 1979 se dcera Rybákových Eva s manželem Josefem Šimkem rozhodla postavit rodinný dům na pozemku, kde stála rekreační chata. V tomto roce byl zákaz výstavby rodinných domů v této oblasti. Na konci vesnice byl totiž postaven velkokapacitní kravín a oblast se měla zastavovat pouze bytovými domy pro zemědělce. Na výstavbu bylo nutno sehnat spoustu povolení, což se podařilo. Toto nesmyslné opatření o zákazu výstavby rodinných domů bylo však po čase zrušeno. Dům byl postaven a zkolaudován v roce 1980, později byla mezi krovy na půdu umístěna střešní okna a eternitová střecha se změnila na šindelovou. Dům od doby výstavby nezměnil nijak zásadně svůj vzhled. Vzhledem k tomu, že se v domě rozhodla bydlet poslední dcera Šimkových, tak zde vlastně žije pátá generace potomků začínajících rodinou kočího Antonína Brože, pokračující dcerou Anežkou roz. Brožovou – Dvořákovou s manželem Františkem Dvořákem (jehož rodiče František Dvořák a Marie roz. Šmejkalová - Dvořáková bydleli ve Voděrádkách č. 2), následně Milenou roz. Dvořákovou - Rybákovou, po ní její dcerou Evou roz. Rybákovou – Šimkovou a prozatím končící Lucií Šimkovou, prapravnučkou Brožových a Dvořákových.
Stavba domu čp. 40 – rok 1982.
Veškeré informace na této stránce včetně fotografií byly uveřejněny se souhlasem výše uvedených rodin.
Zpracovala: Eva Šimková
